Rubrika: Uncategorized

Veselý, energický, zkušený. Zbyněk Sýkora právě oslavil čtyřicítku, což mu otevřelo dveře ke kandidatuře do Senátu. Jeho téma je sociální oblast a sport – jde do toho se zkušenostmi, které mu přináší třiadvacet let na vozíku. Praxe v budějovické politice i úspěšné firmě…

Na konci roku 2023 jsem přijal pozvání do pořadu Na kafe s Tornádem, který běží pod taktovkou krajské televizní stanice, kde jsou vysílány magazíny obsahující zpravodajství, publicistické a dokumentární pořady, pozvánky, záznamy z kulturních akcí, debaty a rozhovory se zajímavými osobnostmi JČ kraje. Bylo to moc fajn…

Mluvil jsem nejen o parasportu a jak je důležitý pro lidi s hendikepem, ale také o tom, jak je sport a pohyb důležitá součást života. Otevřeli jsme i vize a cíle našeho spolu Aktivně s vozíkem, probrali jsme toho opravdu hodně.

Od března nás drtí Corona.  Omezení taková, že kdybyste to někomu řekli před rokem, zaťuká si na čelo. Od března jako by neexistovalo jiné zdravotnictví než to na infekčních odděleních. Ale život se navrací do normálu. V květnu jsem strávil na místě, kam se nikomu moc nechce, v nemocnici, naštěstí jen na rehabilitačním oddělení tady u nás v Budějovicích. Kdyby vás to nebavilo číst dále, tak smekám a děkuji celému personálu za péči o mě. 😍 Jako poděkování jsem poprosil Honzu Kroba, aby lékařům, sestřičkám a fyzioterapeutům z rehabilitačního oddělení Nemocnice ČB uvařil něco dobrého a Honza samozřejmě nezklamal, díky! 👏

Často máme tendenci si stěžovat, ale málokdy se u toho díváme do zrcadla. Pořád nadáváme na politiku, někdy na doktory, jindy je špatná celá Evropská unie, možná celý svět. Nebudu hájit úplně všechno, to ani omylem. Před vrchností kterékoliv úrovně je třeba mít se na pozoru. Ale opravdu je svět tak černočerný? Mám možnost srovnání, byl jsem na rehabilitaci u nás v Budějovicích po 17 letech. Ten pokrok ve vybavení je neskutečný. Jídlo vlastně také šlo, personál byl velmi profesionální. Patří jim obrovský dík. Bezbariérové vstupy jsou snad úplně všude, dokonce i na balkónech. Znovu to napíšu, smekám před nimi. 👍

Na mnoha přístrojích byla loga, že byla spolufinancována EU. Než budete na EU jen nadávat, často i právem, tak upozorňuji, že zatím jsme stále příjemci financí. Víc dostáváme, než dáváme. Jihočeská nemocnice patří právem mezi nejlepší v republice. Patří Jihočeskému kraji, není to vládní špitál. Takže ministr Vojtěch má na jejich kvalitách pramalé zásluhy. Přeji každému, aby nemocnice a doktory navštěvoval co nejméně. Ale když už tam musíte, tak v těch našich jihočeských budete v profesionálních rukách.

Ještě jedna věc je nesmírně fajn, važme si jí. Je to veřejné zdravotní pojištění. Díky němu vás nejprve ošetří, teprve potom budete hledat kartičku pojištěnce. Díky němu možná budete nadávat na doktory, ale nezůstanete ležet na ulici před nemocnicí. V řadě zemí světa to tak není. On ten svět je nakonec docela fajn. 😃

Před měsícem jsem napsal příspěvek na téma naše vláda a podpora malých podnikatelů v době koronavirové. První delší post a tolik komentářů, díky všem za ně. Text čtenáře zaujal. To je dobře a fajn. Také jsem dostal nesouhlasné a ironické komentáře. I za ně dík. V pořádku, rád se k nim vyjádřím. Za svými názory si stojím a moc často je neměním. 🙂

Někteří zmínili v komentářích ironicky kapitalismus. Tedy začněme tím prohnilým kapitalismem. Kapitalismus jehož počátky spadají někam k italské renesanci byl prvním socio-ekonomickým systémem ve společnosti, který umožnil průstup skrz sociální vrstvy. Ve středověku jste se buď šlechticem narodili nebo Vás do něj nějaký šlechtic pasoval za zásluhy nebo nic. Mohli jste se rozkrájet a jestli jste se narodili jako kmán, tak jste jako kmán také umřeli. Čest těm pár výjimkám. I v dnešní době existují systémy, ve kterých je prostup v sociálních vrstvách téměř nemožný. Třeba Hinduismus, nejstarší praktikující náboženství světa a kolem 1 miliardy lidí. Když se narodíte v Indii do špatné kasty jako čistič žumpy, tak jako čistič žumpy také nejspíš umřete. Nevěstu si budete vybírat ze stejné kasty. A jak to bude v dalším životě ví jen Šiva.😎

Kapitalismus se na původ, etnicitu ani pohlaví neptá. Znáte jiný, spravedlivější a funkční systém? Ukažte mi jej. Ve 20. století byly pokusy o dva jiné společenské systémy, socialismus a fašismus. Skončilo to milióny mrtvých a devastací snad úplně všeho. Mimochodem ještě před pouhým jedním stoletím nebylo volební právo pro ženy běžným jevem. Také výsledek kapitalismu. Umožnil postupnou emancipaci tím, že společnost včetně žen byla bohatší. Kapitalismus byl také prvním systémem, kdy se zisk znovu reinvestoval do dalšího zvelebení a zvýšení produkce. Díky tomu šla produkce nahoru a společnost jako celek rychleji bohatla.😉

Zpracování bavlny je toho příkladem. Aristokratické i teokratické systémy elit před kapitalismem získávaly bohatství tu drancováním vlastního či cizího obyvatelstva, tu obsazením území s nějakými doly na něco, tu výhodnými sňatky. Ale investice jako nástroj pro další bohatství? Do čeho jako podnikatel investoval egyptský faraon? A proč také, když jste se narodil do královské familie a jistě to byl vyšší, božský záměr.
Kapitalismus umožnil nastartovat vědeckou revoluci. Financování vědy mělo najednou smysl, protože vědecké poznatky mohly zlepšit svět. Alchymisté přestali pátrat po elixíru života pro nějakého vládce, ale začaly vymýšlet stroje a nástroje usnadňující práci, aby se vyrábělo více. Snáz opravíte či vyrobíte stroj, než seženete dělníka a řešit to pořád sháněním otroků bylo taky nakonec trochu otravný. Ranhojiči začali systematicky hledat postupy k lepší léčbě. I proto, že zdravý dělník či voják je lepší než nemocný. Ale výsledkem byl zejména postup v léčbě. Do té doby měla kravka, co dávala mléko větší hodnotu než čeledín, co se o ni staral. Mohl bych pokračovat dál, ale už nyní to je dlouhé. ☝️

Dobře vím, že kapitalismus a ani demokracie neznamená ani absolutní štěstí, ani dokonalou spravedlnost, natož ráj na Zemi. Ale při všech omezeních, jež kapitalismus má, je to jediný prověřený a funkční systém, ve kterém můžete ten svůj kus štěstí zkoušet najít. A proto budu kapitalismus hájit.

Žít svůj sen… tak můžu nazvat text, kterým Vám chci představit naše podnikání. Podle některých komentářů k mému minulému příspěvku je to myslím potřeba.😉
Ultina je společnost, kterou jsem založil v roce 2014 pro mé drobné aktivity při zaměstnání v IT službách. Skutečná a dnes zcela dominantní náplň naší práce přišla náhodou jako vedlejší produkt našich aktivistických projektů. V roce 2013 jsem se setkal s Ivanem Nestávalem (otec mladého aktivního vozíčkáře), spojila nás potřeba vracet společnosti pomoc, kterou jsme čerpali od spolků, nadací či jednotlivců. Já po mém „bodu zlomu“ a Ivan po náhlém autoimunitním onemocnění svého syna. 👊

Pro dnešní vyprávění je zásadní první akce projektu Aktivity kemp (sportovní soustředění pro začínající vozíčkáře – o významu sportu pro znovu-zapojení vozíčkáře do aktivního života Vám povím někdy jindy… považuji to za velké téma), kterou jsme uspořádali v roce 2015. Podařilo se nám nastartovat sedm mladých vozíčkářů. Měli jsme radost, ale z euforického opojení nás vrátilo na zem uvědomění si jedné, pro naší situaci zásadní, bariéry.🤨 Při Aktivity kempu jsme nováčkům půjčili vybavení našich kamarádů, ale co dál? Kde seženeme 1 milion korun na sedm florbalových vozíků? Nezbývá než se pokusit vyrobit vlastní sportovní vozík.

Dali jsme dohromady skupinku velice schopných kamarádů (v závorce prostě musím poděkovat… díky Josef Písko, Honza Trnka a Mirek Šperk) a sáhl jsem po zkušenostech z doby, kdy jsem pracoval pro jednoho ze zahraničních výrobců vozíků. Po večerech jsme začali s nadšením vyrábět první sportovní vozíky pro naše nováčky s tím, že uvidíme, jestli je to vůbec možné. Podařilo se. Tak to začalo a dnes české vozíky Ultina back to active zneklidňují světovou konkurenci a vzbuzují zájem velkých evropských distributorů. Ale hlavně pomáhají měnit životy svým uživatelům, protože nevyrábíme kompenzační pomůcky, ale nástroje k maximálnímu využití možností a momentálních schopností vozíčkáře. Při zaměřování vozíků, a to je ta nejdůležitější část „příběhu vozíku“, (jestli Vás to bude zajímat, rád Vám o tom budu někdy vyprávět… mám to moc rád 😊) jdeme až na hranu a alibistické vytváření polštářů si zakazujeme. Prostě vyrábíme dokonale individuálně zaměřené a dokonale řemeslně zpracované sportovní a civilní vozíky. Věříme, že takovým způsobem, jakým to děláme my už to dnes nikdo jiný na světě nedělá.👍

Většinu firem vyrábějících invalidní vozíky skupují nadnárodní společnosti a v našem segmentu tak snižují kvalitu honbou za ziskem a odosobněním značek a tím přetrhávají pouto výrobce a zákazníka. Naše firma je jiná, všichni jsme vozíčkáři nebo máme k vozíčkářům ten nejužší možný vztah, my ten příběh prostě prožíváme.😀 Našel jsem spřízněné duše a vyrábím vozíky… tak nějak vypadá, když ŽIJETE SVŮJ SEN… je to možné…😊

„Program COVID 1 měl pomoci podnikatelům k rychlé půjčce. Uspělo jen 200 žadatelů z celkem 3200“. Prosím, to jsem si nevycucal z prstu, to je zpráva ze Seznamu.cz a titulek článku je zase z bezvadné komedie Jáchyme, hoď to do stroje.

Protože tak se zatím bohužel cítím. Vlastním firmu, začínal jsem s kamarády od nuly, nic jsem nezdědil, nic nezrestituoval. Později napíšu příběh jejího vzniku. Vyrábíme vozíky pro aktivní lidi s hendikepem. Ve firmě máme 13 zaměstnanců, 5 z nich má nyní OČR (ošetřování člena rodiny). Takže je nás v práci 8. Všichni mají své přání a potřeby. Musí platit nájmy, telefony, hypotéky. Zkrátka jsou stejní jako vy nebo já. To všechno se před pár týdny změnilo.

Opatření přijatá s rozšířením Corony vypnula ekonomiku tak, že se teĎ často obávám, aby pacient vůbec znovu naskočil. Vláda sice vytvořila programy s názvem jak z akčních filmů-Covid 1, Covid 2, Covid 3, Antivirus, jenže v akčních filmech to nakonec dobře dopadne. Protože super hrdina Arnie všechny vymlátí. Ale tohle je reálný život, a i super hrdina Arnie, co všechny dříve přepral, dnes na videu říká „stay away crowds, stay home“. Programy Covid 1-3 totiž nejsou řešení, ale jen odsunutí problému na potom. Jedná se totiž o úvěry či záruky na ně. Prostě se zadlužíte a dluhy se splácí, tak tomu vždy platilo. Je to trochu jako když vám dají na výběr, jestli chcete sekeru nebo provaz. Nakonec to dopadne stejně. A znovu si prosím přečtěte první větu článku, díky administraci státu uspělo zatím jen 200 žádostí ze 3 200.  To je žalostné číslo v každém ohledu.

V programu antivirus nejsme oprávněným žadatelem. V tuhle chvíli jede naše firma na 50 %, zaměstnanci drží a jsou skvělí, jsme spíš tým než firma. Ale i já vidím v jejich očích obavy, jak to zvládneme, bavíme se o tom každý den. Jinde to jde snáz a rychleji, v Rakousku měli firmy peníze na účtech do 4 dnů. Cílem bylo nenechat lidi ve firmách padnout na úplné dno. Tady vymýšlí vláda každou chvíli nová a nová kritéria, tiskovka stíhá tiskovku. Občas mi to přijde spíš na efekt než na efektivitu. Zatím to podle vlády vypadá, že koncem května budete zarostlí, jak neandrtálec cvičit ve fitku v těch samých hadrech, ve kterých jste tam přišli a zase v nich i odejdete, ale před fitkem už na vás bude čekat skvěle načesaný pes. Otázkou tak jen zůstává, jak moc budete svému psovi dělat cestou domu ostudu.

Přijde mi, že státní reklama vlády, na to „jsme skvělí, zachráníme vás a moc nás neotravujte“ je důležitější než skutečná pomoc. Nyní máme ve firmě cca polovinu příjmů. A řešení, které existuje se nabízí celkem snadno, jen není tak vidět. Alespoň dočasně snížit sociální pojištění, které tvoří 31,5 % z hrubé mzdy každého zaměstnance. Okamžité, jednoduché řešení pomáhající hned. Jenže není vidět. Asi se nedá tak skvěle odprezentovat jako Covidy 1 až x. Takže zatím je to marný, je to marný, je to marný. Ale třeba jednoho krásného dne to půjde…